Při svařování metodou TIG hoří oblouk mezi netavící se elektrodou a základním materiálem. Ochranu elektrody i tavné lázně před okolní atmosférou zajišťuje netečný plyn o vysoké čistotě. Používá se argon, helium nebo jejich směsi. Svařování lze realizovat přídavným materiálem ve formě drátu ručním způsobem nebo automatickým svařováním s podavačem s proměnnou rychlostí jeho podávání dle postupu svařování.
Obecně lze rozdělit svařování dle druhu proudu na svařování střídavým proudem pro hliník, hořčík a jejich slitiny a svařování stejnosměrným proudem pro středně a vysokolegovanou ocel, korozivzdornou ocel, měď, nikl, molybden a dále pro spojování obtížně svařitelných materiálů s vysokou afinitou ke kyslíku, např. titan a zirkon.